Káhira, Benátky, Moldávie

(GM Spider, vypráví Nick Slaughter, 19.6.2004 sepsal Sorbák, zHTMLkoval Spajdr)

KÁHIRA

Zasraný Benátky. Zasraná Káhira!!! Na tenhle kšeft budeme vzpomínat ještě dlouho. Takovej debakl! A to všechno proto, že se Alan plíží jak slon v porcelánu. Jinak by si nás ty chlápkové nevšimli, my bysme počkali, co si řeknou a teprve potom je přizabili (pro případ, že by nám chtěli sdělit ještě něco zajímavýho).
Takhle z toho byla přestřelka jak na divokým západě, Langusta vytáh tu svou stříkačku od Aresu a po dvou dávkách z chlápka nezbylo nic, čím by nám mohl sdělit, kde je ta šablička. Prostě smolík.

Totiž abyste rozumněli: Nějaká kundička se stříbrnejma očima nám dala echo, že nějací lidi mají ňákej starej meč, kterej je děsně cennej, a my místo toho abysme o něm získali něco víc informací, zabili jsme si informační zdroj.
A ten arabáš v Káhiře mě taky pěkně nasral. Jestli tam ještě někdy pojedu a toho šmejda najdu, zmaluju mu xicht, že bude zpívat jak vykastrovanej elf.

BENÁTKY

Naše jachta kotvila v Benátkách a my sme chodili poctivě vytloukat putyky. Jednoho dne jsme se měli v restauraci setkat s naším kontaktem, taxme se vohákli a šli tam.
Co přesně Stříbroočko říkalo, si moc nepamatuju, měl jsem kapku v hlavě. Každopádně nám Stříbroočko slíbilo další info o meči, ale musíme jet do Moldávie a tam vniknout do nějaké továrny a všechno tam nafotit a nafilmovat. Zní to jednoduše jak facka, takže přemýšlíme, kdy a kde bude ten zádrhel.
Když jsme se vraceli k lodi ze schůzky s kontaktem, všimli jsme si, že se na lodi svítí. Hmm, buď jsem zapomněl zhasnout, nebo tam někdo je. Pro jistotu to prověřím, při tomhle povolání není člověk nikdy dost vopatrnej.
Nasadil jsem na miláčka tlumič a vložil zásobník s gumovejma kulkama. Připlíži jsem se ke dveřím kajuty, ze které šlo světlo (byla to zrovna ta moje) a s tasenou .45 jsem provedl termografický průzkum. Brejličky mi ukázali jedno teplejší místo velikosti malýho člověka u protější stěny mírně vpravo. Rozrazil jsem dveře a přitom ucítil, jak se moje reflexní vlákna aktivovaly.
Už jsem si na ten pocit zvykl, ale to neznamená, že by byl méně intenzivní: Okamžitej adrenalinovej nářez a všechno se pekelně zpomalí, jako by to bylo v hustým sirupu. Vidím, jak sebou trpaslík trhne leknutím a pomalým, vláčným pohybem se otáčí a sahá pro zbraň. Je tak pomalý, že než jeho ruka dosáhne klopy saka, mám zaměřovač smartgunu umístěnej luxusně na jeho čele. Na nic nečekám a 2x stisknu spoušť.
Flus, flus. Dvě gumové kulky zasáhly trpaslíka a ten se sesul s modrým xichtem k zemi.
Trpoše jsme vyslechli, celkem ochotně mluvil. Langustovi se sice moje metody výslechu moc nezamouvaly (copak můžu za to, že se ten pitomec složí po 1 ráně bičem?), ale zjistili jsme, že trpaslík je obyčejnej přístavní zloděj. Ale měl v hlavě rig a tím pro nás mohl být užitečnej, taxme se nakonec dohodli na spolupráci.

SPLIT

Teď hnípeme i s trpaslíkem na naší pohodlné jachtičce (jedno z mála pozitiv současného způsobu života...) a plujeme do Splitu. Já teda dost pluju taky na vodce. Ze Splitu to vezmem autem. Doufám, že přechod přes hranice se tentokrát odehraje nějak normálněji než ten přejezd tenkrát do Německa.
Pamatuju si to jak dneska. Prej:"Můžeme vidět vaše ID?" To už se všichni fízlové zbláznili??? Natočím se k riggerovi a ústy naznačím: "Dupni na to!" Říkám si: "Rychlá kára, schopnej rigger, z toho se dostanem, co je taková závora pro nadupanej Wolksvagen Neewbeetle?" Rigger na to dupl, kola se protočily, až se od nich zakouřilo, narazili jsme do té směšné závory a zůstali STÁT!!! V ten moment se všude okolo začaly ježit bouchačky... Vyfásnul sem tam 3 roky natvrdo (asi jsem zapomněl říct, že jsem měl pod kabátem Roomsweeper :-)), naštěstí mě kámoši po 3 měsících dostali ven na kauci...

Týýýýwoe, Balkán je nářez! Je tady bordel jak v tanku, odpadky uprostřed ulice, támhleten ork má kyberpaži s břitama a vestavěnou brokovnicí normálně nezakrytou na ulici a právě kolem prošla bandička šesti přikalenejch snědejch týpků s kalašnikovama. Policajt na rohu dělá, že to nevidí a ostatní se tváří, že je to normální. Tady bych chtěl jednou bydlet...
Cesta do Moldávie proběhla v klidu, Balkánský policajty ani tak moc nezajímá ID, jako spíš úplatky. Dojeli jsme tam, byly to doly na zlato uprostřed lesů, tak jsme to tam hezky nafotili, přizabili jednoho chlápka (na špatným místě ve špatnou dobu) a odfrčeli zpátky do Splitu. Co je divný je to, že v dolech na zlato jsme nenašli ani kousek zlata.
Stříbroočko nám řeklo, kdo další ví o té šabličce. Ta osoba žije někde na Madagaskaru. Tam se mi teda FAKT nechce. Stejně mě ňákej pitomej meč nezajímá, když mám Predatora. Dám si na lodičce voraz a na Madagaskar ať letěj woni...

27/06/04 20:11:26