Zelené peklo jak ho viděl Langusta

(GM Sorbák, vypráví Langusta, napsal Libidor, 14.7.2004 zHTMLkoval Spajdr) No tak to byl debakl. V jednu chvíli se rozplývám nad tím že jsem novopečený milionář a v příští chvíli ten divnej hoša odněkud z Filipín nebo odkud vlastně je přileze s nápadem ukořistit artefakt nesmírné ceny. Prý nějaká katana nebo co. No já nevím-co z toho budu mít? Prý je to předmět nevyčíslitelné ceny, ale s těmi je problém jak a komu je prodat...No ale třeba to nebude tak horké...

Kurva drát, průserovější misi jsem snad ještě nezažil! Nejen že nemáme tu zasranou katanu, já jsem zaplatil dvěsta klacků jen za to abych zabil nějakého maníka! To jsou věci za který mají lidi platit mě a né abych vyplázl takovou pálku a ještě vyplácal čtyři náboje ze svého miláčka od Ares. Ale co, aspoň mám úplně boží kostým langusty :)

No a ono tím nekončí! Nevím teda proč, ale prý bychom měli jet do Moldávie. Do Moldávie??!!??A kde to kurva vůbec je???Ještě že mám trochu ulitého koksu a trochu DOF(destruction o´fun)...

Cože, my jsme byli v Moldávii? A kde to vůbec je? A proč si to nepamatuju??? Nick se blbě tlemí a mele něco o tom že jsem se hrozně natroubil, tak nevím...jáprý dokonce i někoho zastřelil! No to jsou věci...A ke všemu furt nemáme tu katanu! Poslední stopa vede na Madagaskar a s ní i nějaký trpaslík, co ho prý Nickpolapil u nás na lodičce jak tam šňupe. Ahá, už vím, to je ten trotl co ho Slaughterhouse skoro zabil jedinou ranou a přitom tvrdil, že ho rafinovaně mučí. Já si teda mučení představuju jinak, a navíc nevím proč toho pitomce máme brát s sebou? Aha, on je prý rigger. No co já si pamatuju tak všichni riggeři kromě El byli děsní vymatlanci(Viz Marty Casper, bože to bylo jelito...). No co se dá dělat. Prý se jmenuje Kája Mařík(uhozený jméno!) a sere mě od první minuty coje s námi. Sedíme v bedně s nápisem KARANTENA a nudíme se, tedy až na Alana, který sjíždí další ze svých nespočetných BTL čipů. Naše vybavení je v jiné bedně, se kterou se potkáme až na Madagaskaru. A vida, zdá se, že přistáváme! Už je to tady, za chvíli nás někdo pustí ven, zas někoho zabijem a pak adios! Já si pojedu užívat svý prachy někam do Francie. COŽE????? Nikdo nás nepustí??? Oni dokonce i zhasli a vypnuli ventilaci! Tak na nás buď zapomněli nebo se rýsuje další průser. Jak znám svou smůlu, tak spíš ten průser. KURVA DRŽ HUBU MAŘÍK!!!!To je ale debil, už zase kecá.

No tak jdeme na to. S Alanem se pokoušíme otevřít bednu, ale nějak nemůžem najít tu závlačku. Náš kouzelný Johny prohlašuje něco o neschopných kyberizovaných zrůdách a bez nejmenších problémů nám otvírá. Vypadá to že jsme někde pod zemí v obří hale. Hm, a je to vůbec Madagaskar? Někdo přichází! Rychle se schováváme, abychom příchozího polapili a trochu si s ním pokecali. Bože to je ork! Já nesnáším orky- víte, jsou velcí a tělnatí a navíc ne úplně blbí a my nemáme žádné zbraně! Alan se na něj vrhá a inkasuje ránu která jej odhodila asi dva metry. Já jdu orkovi po krku, ale je moc velký a těžký, on nás tady snad zabije! Kdepak, skládá se k zemi a Johny se tak tajemně usmívá, mě z těch mágů fakt mrazí, myslím že ode jisté doby Johny smrt přímo vyhledává. Orčisko má u sebe nějaký samopal, nejspíš licenční Uzi z Číny, to je teda výhra...v momentě kdy jej zvedám se ozývají další kroky. Všichni se honem schováváme. Další orci!Zahajuji palbu, víceméně úspěšně, přece jen samopaly moc nemusím a tak jsou orkové schopni opětovat palbu-AU!!!!Ta svině mi přistřelila paži!!!Tak to né milánci! Vysílám jejich směrem další dávku a jeden se konečně kácí k zemi. A ti dva další taky! Ten Johny je fakt řezník, s takovou bude mít za chvíli větší bodycount než já! Výborně, tihle už mají i kalachy čínské výroby na patnáct nábojů( někdo by těm rákosníkům mohl vysvětlit že pružinka v zásobníku je věc dost podstatná a proto se vyplatí vyrobit ji z kvalitního materiálu), pročež Uzi předávám Vladovi a druhý AK cpu Alanovi. Alan jen vrtí hlavou a cpe si do hlavy další drátek(magor!). Nechce dokonce ani jeden ze čtyř taktických nožů, které jsme u orků našli.

Vlado nám po prohlídce orků sdělil, že nejsme na Madagaskaru a bez řečí se navlékl do hadrů jednoho z těch mamlasů-je na nich taková divná vlaječka-dva červené pruhy na černém poli. A kde teda jsme? V Zairu????Co kurva děláme v Zairu???
No nic- vyrážíme ven z haly-jak se dalo čekat, je to nějaké skryté podzemní letiště.
Hned kousek od vrat stojí humwee kterým patrně dorazila ta orčí squadra, Kája Mařík si cpe do hlavy rig a vyrážíme někam,kde se dá najít civilizace. Bez větších problémů opouštíme oplocený komplex, v němž se nachází podzemní hangár a meteme si to po prašné cestě. Alan, na rozdíl od všech ostatních, kteří nápor pekelného vedra řeší prostým odložením svršků, cpe do svého simsensového přehrávače další BTLko a dalších debat o naší nejisté budoucnosti se neúčastní. Vlado chytá asi nějaký hysterický záchvat-náhle začal hulákat něco o Indočíně(já myslel, že Zair je v Africe???)a ne a ne se uklidnit. Do toho nám naše chytré vozítko příjemným hlasem sexy roštěnky sděluje, že v nádrži zbývá benzín na posledních 50 kiláků, no to mě poser! Naštěstí náš knihomol Johny objevil v astrále nějakého šamana, třeba se s ním nějak domluví...

Přijíždíme do naší první zairské vesnice. Co je to elektřina tu neví patrně ani ti největší světoběžníci a na ty domorodé ženské je teda pohled... NaštěstíJohny za chvíli přichází s návrhem, který mu předestřel ten šaman, co si s ním pokecal v astrále. Jejich kmen(tedy ten, jehož jsme právě hosty) má svou kultovní kamennou ještěrku- ta jim prý zajišťuje bezpečnost a prosperitu- prostě nějaký jejich kultovní předmět. Problém je v tom, že zlouni z druhé dědiny(že jsou vždycky zlí ti druzí) tento kultovní předmět zcizili a tím pádem naši hostitelé nemohou pomalu ani na záchod. Návrh je tedy jasný-my získáme ještěrku a domorodci na oplátku opatří benzín pro naše vozítko. Ale jo,to by šlo.

Šaman nám dokonce poskytl průvodce až na hranice jejich území,dál už prý nikdo z kmene ještěrky nesmí, jinak by ho poltili duchové pralesa. No to zní dost děsivě, ještě že na takové věci zásadně nevěřím, i když občas...

A tak jsme na cestě. Alan se vší rozhodností odmítl jít do této mise s námi a aby měl alibi, pro jistotu se přiotrávil nějakou místní bylinou, takže musí zůstat ve vesnici.

My ostatní si to šlapeme džunglí, Vlado občas zasyčí něco o Indočíně, ale už je celkem klidný. No a najednou náš průvodce zastaví a zmatenými posuňky nám vysvětluje, že dál nemůže. No tak ahoj, co s tebou?

Vlado přebírá funkci průvodce, ale asi po třech hodinách cesty strne a hledí vyjeveně před sebe. To už si všímáme i my, že se před ním ve spadaném listí svíjí jakási zlobice.Vlado volí spíše pasivní přístup, čehož hádek využívá a razantně se mu zakusuje do lýtka. To už je moc i na Vláda a milou zlobici na místě čtvrtí svou mačetou. Ihned po tomto vpravdě heroickém zápase zkoumá své zranění a poté, co jsem svědkem jeho vylamenin které on nazývá první pomoc beru situaci a nůž do rukou sám. Vlado řve něco o řeznících, ale než stihne cokoliv podniknout, je proti své vůli odborně ošetřen. "Teda doufám že tamrcha nebyla jedovatá" pronáší Vlad třesoucím se hlasem. Na to mu odpovídám, že jestli se do deseti minut nepozvrací,nemá se čeho bát. Kýve hlavou a vzápětí vrhá monstrózní koláč.

Aha,tak to jo.
Nicméně se stmívá a možná by to chtělo nějaký oheň. Máme zápalky? Jo, v bedně s našimi zbraněmi, tam je jim dobře...ale počkat, co ty nože které u sebe měli tiorkové? Jasně! V duté rukojeti taktických nožů nacházíme nepromokavě zabalené zápaly a nějaké patáky. Moment...tady máš sérum, Vlado. První hlídka u ohněvychází na mě. Sedím, na klíně AK 97, a naslouchám zvukům pralesa. Teda bydlet bych tady fakt nechtěl, bože to jsou nervy...co chvíli něco poblíž mě zapraská,na chvíli zkusmo zapínám termo a hned ho zase vypínám, tohle nemám zapotřebí, takhle se stresovat. Po třech hodinách vstává Johny a střídá mě. Ulehám, ale usnout nemůžu, je to prostě moc neuvěřitelné. S východem slunce už jsme všichni na nohou a vyrážíme dál. Kolem půl páté odpoledne(podle údajů mého digifonu) přicházíme k nějakým podivným křížům. Johny jen mrkne a potvrzuje naši domněnku-jsme na místě. Mrkne podruhé a kýve na nás, abychom ho následovali. Vesnice je podle jeho údajů celkem liduprázdná, až na šamana, který o něm ještě neví a strážců chrámu, kde vězní jěštěrku. Chrám samotný je ukryt v jeskyni asi sto metrů od naší současné pozice. Před vchodem do podzemí stojí dva největší černoši jaké jsem kdy viděl, jsou úplně nazí a každý z nich drží masivní oštěp. Kája Mařík navrhuje útok. Jeho iniciativu vcelku vítám, alespoň odláká pozornost a já s Vladem vyřešíme ty dva s oštěpama. Přesunujeme se ke křoví asi padesát metrů od jeskyně( TY NE KÁJO, TY BĚŽ TÁMHLE, JASNÝ?!), já s kalachem a Vlad s uzinou. Johny se nikam nehrne, ostatně s jeho schopnostmi...

Kája se plíží tak, že by ho bylo slyšet i v dopravní špičce uprostřed Seattlu, což mu vynáší pozornost jednoho ze strážců chrámu. Maník vyskočí, udělá piruetu a vzápětí slyšíme bolestivé heknutí. Mezitím už mám jistotu, že se i z toho čínského střepu bez smartlinku trefím, ale asi nejsme tak úplně nenápadní, protože druhý maník provede pár prostocviků a asi metr ode mne se do země zapichuje oštěp. No tak to už je moc! Dvě dávky z kalacha, dvě ubezdušená těla padající k zemi, já s Vladem a Johnym frontální útok na jeskyni, která je momentálně bez dozoru. Vbíháme do svatyně a první co nás uhodí do očí je nějaký týpek s hrozivě vyhlížejícím vyřezávaným kopím. Co se s tebou budeme srát, další dávka z AK a cesta je volná. Johny se ohýbá pro kopí, které ta osoba třímala a se zjevným zájmem si ho prohlíží. "Ser na to, podíváš se na to pak,hledej ještěrku!"volá Vlad. Vcházíme do místnosti, která patrně slouží jako božiště. Na stěnách jsou prapodivné kresby zekterých mrazí v zádech a uprostřed stojí jakýsi nepopsatelně ohyzdný totem zasvěcený nějakému nesympatickému božstvu. Podle mágových informací je ještěrka ukryta ve schránce právě v totemu. Jenže schránka je zajištěna proti vyloupení jakýmsi hlavolamem: V řadě stojí 134 lidí, každý čtvrtý je zastřelen, a to do té doby než zbudou jen tři. Číslo posledního mrtvého je heslo.Vlad se ihned projevuje jako brilantní matematik, bleskově spočítaný výsledek zadává do určeného místa, cink, vyjede ještěrka, my ji bereme a pádíme k východu. První běží Johny a mává při tom tím podivným klacíkem, který sebral šamanovi. V momentě kdy vybíháme z jeskyně slyšíme krvelačný řev obyvatel vesnice, kterým jsme právě vybrakovali velechrám, nicméně krvelačnost je u nich vzápětí vystřídána zděšením, když vidí šamanovo kopí v ruce jednoho z nás. Johny se na nás otáčí a s lišáckým úsměvem pronáší : " Ještěrka je s námi. Tudy!" No teda na to, že sem jsme se trmáceli dvadny...Ještě téhož dne se s pomocí dobrých duchů dostáváme do ještěrčí vesnice. Ve chvíli, kdy lidé vidíještěrku, propukají ve frenetický jásot a oslavují nás jako velehrdiny. Cpou nám jídlo, pití, ženy, drogy a hlavně benzín pro naše humwee. Nicméně proč odcházet, teď když můžeme slavit?

Nakonec vše dopadlo nadmíru dobře. Zairská vláda projevila eminentní zájem o mnou sestavenou mapu vedoucí ke skrytému letišti(s těmi orky už prý měli dlouho problémy a to místo už dlouho hledali), patřičně nám zaplatila a hlavně-konečně máme svou bednu se svými věcmi.

A protože Kája Mařík nepolevil ve svém opruzování, nepřestal mě soustavně obtěžovat svou hloupostí a dokonce mě napadl, rozhodl jsem se promluvit si s ním o jeho budoucnosti. "Ty, Karlíku, víš proč se roomsweepery používají jen k zastrašování?"
"Ne, proč?"
"Protože střílejí flešetové náboje a nikdy nevíš jestli ten maník nemá podkožní pancíř. Ty nemáš podkožní pancíř, žene?"
"Ne, proč?"
A to byla poslední slova, která ten nepodarek vyslovil. (mimochodem, to je fakt hnus co flešeta udělá s člověkem)

14.7.2004 11:52:09